V období baroka byly barevné hlinky používány zejména pro přípravu podkladových vrstev, a protože byly (i cenově) dostupné na mnoha místech, nemělo smysl je přpravovat na delší vzdálenosti. V těto době navíc malíři obvykle kupovali plátna již připravení k použití v místě, kde pracovali. Složení jílového materiálu tak může být regionálně specifické, což bylo poprvé navrženo právě laboratoří ALMA. V první studii provedené v roce 2010 byly podklady ze 17. a 18. století rozděleny do pěti nejčastěji se vyskytujících mineralogických typů.
Díky této klasifikaci bylo následně možné odlišit regionální původ řady anonymních obrazů a odlišit umělecká díla namalovaná ve střední Evropě od uměleckých děl dovezených z Itálie. Nedávno bylo zjištěno, že hlinky použité v některých severoitalských malbách z 16. až 17. století jsou identické s těmi, které dříve používali renesanční mistři k vytváření terakotových soch. Složení podkladů je tak specifické, že je možné rozlišit sousední regiony – díla, která Carravaggio a další malovali v Itálii a na Maltě.
Nedávné publikace:
Hradil D., Hradilová J., Lanterna G., Galeotti M., Holcová K., Jaques V., Bezdička P.: Clay and alunite-rich materials in painting grounds of prominent Italian masters – Caravaggio and Mattia Preti. Applied Clay Science 185 (2020) 105412, https://doi.org/10.1016/j.clay.2019.105412
Hradil D., Hradilová J., Bezdička P.: Clay minerals in European painting of Mediaeval and Baroque periods. Minerals 10 (2020), 255. https://doi.org/10.3390/min10030255
Hradil D., Hradilová J., Holcová K., Bezdička P.: The use of pottery clay for canvas priming in Italian Baroque – An example of technology transfer. Applied Clay Science 165 (2018), 135-147. https://doi.org/10.1016/j.clay.2018.08.011
Pospíšilová E., Hradil D., Holá M., Hradilová J., Novotný K., Kanický V.: Differentiation of clay-based pigments in paintings by means of laser ablation inductively coupled plasma-mass spectrometry. Spectrochimica Acta Part B: Atomic Spectroscopy 158 (2019) 105639. https://doi.org/10.1016/j.sab.2019.105639
Hradil D., Bezdička P., Hradilová J., Vašutová V.: Microanalysis of clay-based pigments in paintings by XRD techniques. Microchemical Journal 125 (2016), 10-20. https://doi.org/10.1016/j.microc.2015.10.032
Hradil D., Hradilová J., Bezdička P., Švarcová S.: Differentiation between anonymous paintings of the 17th and the early 18th century by composition of clay-based grounds. Applied Clay Science 118 (2015), 8-20. 243. https://doi.org/10.1016/j.clay.2015.08.038
Nejcitovanější:
Hradil D., Grygar T., Hradilová J., Bezdička P.: Clay and iron oxide pigments in the history of painting. Applied Clay Science 22/5 (2003), 223-236. https://doi.org/10.1016/S0169-1317(03)00076-0 (281 citací, 12 průměrně za rok)
Ve viditelném světle není mezi červenohnědými jílovými podklady žádný vizuální rozdíl, ale jejich mineralogické složení se výrazně liší. Český jíl (nahoře) a italský jíl (dole).
SEM snímky se zajímavými detaily ve vápnitých hrnčířských jílech v podkladu italských maleb. Framboidální pyrit (nahoře) a nanofosilie (dole).